Osmdesát let od konce 2. světové války
Mysleli jsme, že už je to dávno za námi…
Před 80 lety skončila druhá světová válka. Evropa ožívá její připomínkou. Jaká bude? Osm desítek let byly hrůzy druhé světové války jen jakýmsi mementem a varováním. Dnes jsou, bohužel, připomínkou opět přítomné hrozby. Ukrajinci nebojují proti Rusku pouze za vlastní zemi. Prezident Putin se dovolává výsledků 2. světové války, a přitom usiluje o obnovení poválečného mocenského uspořádání, které naši zemi uvrhlo na dlouhá desetiletí do nesvobody. Hrdiny si připomínáme nikoliv proto, abychom se dojímali nad jejich osudy, ale aby nás jejich činy inspirovaly, čerpali jsme z nich naději, že každý z nás – s naším málem – můžeme významně přispět.
Vidíme před sebou nejistou budoucnost. To tenkrát prožívali i oni. Nemusíme se však bát! Musíme jen přijmout odpovědnost a posílit obranyschopnost naší země. A nakonec všechno, jak nás učí historie, dobře dopadne.
Paměť národa chce k 80. výročí konce války uspořádat působivou připomínku pro širokou veřejnost. Projekt Nezapomeňme 80 přinese, v průběhu dubna a května, do stovek českých měst a obcí výstavy v ulicích, koncerty, působivá slova vzácných řečníků na podiích, dobovou techniku, projekce a světelné instalace, debaty, filmové večery, vzdělávací aktivity, podcasty na živo a mnoho dalšího. Největší akce se uskuteční 8. května 2025 na Václavském náměstí.
Romská rodina za holokaustu
František Daniel (1921)
Dvanáct. Tolik dětí měla romská rodina na Vyškovsku, do níž se narodil. Když sváželi jeho příbuzné na nucené práce, utekl. U polských hranic ho chytila hlídka. Střídal pobyty ve vězení s útěky, až ho umístili do „cikánského“ koncentračního tábora Hodonín u Kunštátu. Po jeho zrušení v roce 1942 putoval do Osvětimi.
Učiněné peklo. Ráno se probudím a vedle mě mrtvý. Dennodenně jsme prožívali: Budem? Nebudem?
Hlad, nemoci, pokusy na lidech, , plynové komory. To byl romský tábor v Birkenau. František Daniel měl štěstí, čekal ho mírnější koncentrák v Německu. Z dvanácti dětí přežily válku čtyři.