Osmdesát let od konce 2. světové války
Mysleli jsme, že už je to dávno za námi…
Před 80 lety skončila druhá světová válka. Evropa ožívá její připomínkou. Jaká bude? Osm desítek let byly hrůzy druhé světové války jen jakýmsi mementem a varováním. Dnes jsou, bohužel, připomínkou opět přítomné hrozby. Ukrajinci nebojují proti Rusku pouze za vlastní zemi. Prezident Putin se dovolává výsledků 2. světové války, a přitom usiluje o obnovení poválečného mocenského uspořádání, které naši zemi uvrhlo na dlouhá desetiletí do nesvobody. Hrdiny si připomínáme nikoliv proto, abychom se dojímali nad jejich osudy, ale aby nás jejich činy inspirovaly, čerpali jsme z nich naději, že každý z nás – s naším málem – můžeme významně přispět.
Vidíme před sebou nejistou budoucnost. To tenkrát prožívali i oni. Nemusíme se však bát! Musíme jen přijmout odpovědnost a posílit obranyschopnost naší země. A nakonec všechno, jak nás učí historie, dobře dopadne.
Paměť národa chce k 80. výročí konce války uspořádat působivou připomínku pro širokou veřejnost. Projekt Nezapomeňme 80 přinese, v průběhu dubna a května, do stovek českých měst a obcí výstavy v ulicích, koncerty, působivá slova vzácných řečníků na podiích, dobovou techniku, projekce a světelné instalace, debaty, filmové večery, vzdělávací aktivity, podcasty na živo a mnoho dalšího. Největší akce se uskuteční 8. května 2025 na Václavském náměstí.
Zabité a zraněné měla pořád před očima
Slávka Altmanová (1923)
Za jejího dětství byla Volyň ještě polská. Když ji v roce 1940 zabral Sovětský svaz, byly bohatší rodiny vystěhovávány, včetně té její. Zle bylo i potom, za okupace nacistické. Zažila bombardování, pět neděl se s ostatními skrývala ve sklepě. Východiskem byl pro ni vstup do československého armádního sboru v SSSR.
K ránu padla mlha, Němci to zjistili a začalo maso. Hodně zabitých, raněných, pořád to mám před očima.
Spojařka a radistka Slávka Altmanová prošla boji v Polsku a hlavně u Dukly. Po válce zůstala v Čechách. Nervové vypětí za války ji zdravotně poznamenalo na celý život.