Osmdesát let od konce 2. světové války
Mysleli jsme, že už je to dávno za námi…
Před 80 lety skončila druhá světová válka. Evropa ožívá její připomínkou. Jaká bude? Osm desítek let byly hrůzy druhé světové války jen jakýmsi mementem a varováním. Dnes jsou, bohužel, připomínkou opět přítomné hrozby. Ukrajinci nebojují proti Rusku pouze za vlastní zemi. Prezident Putin se dovolává výsledků 2. světové války, a přitom usiluje o obnovení poválečného mocenského uspořádání, které naši zemi uvrhlo na dlouhá desetiletí do nesvobody. Hrdiny si připomínáme nikoliv proto, abychom se dojímali nad jejich osudy, ale aby nás jejich činy inspirovaly, čerpali jsme z nich naději, že každý z nás – s naším málem – můžeme významně přispět.
Vidíme před sebou nejistou budoucnost. To tenkrát prožívali i oni. Nemusíme se však bát! Musíme jen přijmout odpovědnost a posílit obranyschopnost naší země. A nakonec všechno, jak nás učí historie, dobře dopadne.
Paměť národa chce k 80. výročí konce války uspořádat působivou připomínku pro širokou veřejnost. Projekt Nezapomeňme 80 přinese, v průběhu dubna a května, do stovek českých měst a obcí výstavy v ulicích, koncerty, působivá slova vzácných řečníků na podiích, dobovou techniku, projekce a světelné instalace, debaty, filmové večery, vzdělávací aktivity, podcasty na živo a mnoho dalšího. Největší akce se uskuteční 8. května 2025 na Václavském náměstí.
Hvězdu nosil s pýchou
Jiří Munk (1932)
Už za druhé republiky, v roce 1938, zakázali jeho otci provozovat advokátní praxi. Odvolali ho i z vedení židovské obce v Brandýse nad Labem. Židé se začali veřejně označovat.
Mně se ta hvězda líbila. Přišlo mi, že nějak vynikám z průměru.
Roku 1943 odvezli Munkovy v dobytčáku do Bohušovic, odtud museli za dozoru českých četníků pěšky do Terezína. Hlad, zima, štěnice a skvrnitý tyfus, to jsou Jiřího vzpomínky na ghetto. Ale i opera Brundibár a sportovní slavnosti Fredyho Hirsche. Tatínek zahynul v Osvětimi, Jiří Munk s maminkou se po osvobození vrátili. Autobus pro ně vypravili brandýští skauti.