Osmdesát let od konce 2. světové války
Mysleli jsme, že už je to dávno za námi…
Před 80 lety skončila druhá světová válka. Evropa ožívá její připomínkou. Jaká bude? Osm desítek let byly hrůzy druhé světové války jen jakýmsi mementem a varováním. Dnes jsou, bohužel, připomínkou opět přítomné hrozby. Ukrajinci nebojují proti Rusku pouze za vlastní zemi. Prezident Putin se dovolává výsledků 2. světové války, a přitom usiluje o obnovení poválečného mocenského uspořádání, které naši zemi uvrhlo na dlouhá desetiletí do nesvobody. Hrdiny si připomínáme nikoliv proto, abychom se dojímali nad jejich osudy, ale aby nás jejich činy inspirovaly, čerpali jsme z nich naději, že každý z nás – s naším málem – můžeme významně přispět.
Vidíme před sebou nejistou budoucnost. To tenkrát prožívali i oni. Nemusíme se však bát! Musíme jen přijmout odpovědnost a posílit obranyschopnost naší země. A nakonec všechno, jak nás učí historie, dobře dopadne.
Paměť národa chce k 80. výročí konce války uspořádat působivou připomínku pro širokou veřejnost. Projekt Nezapomeňme 80 přinese, v průběhu dubna a května, do stovek českých měst a obcí výstavy v ulicích, koncerty, působivá slova vzácných řečníků na podiích, dobovou techniku, projekce a světelné instalace, debaty, filmové večery, vzdělávací aktivity, podcasty na živo a mnoho dalšího. Největší akce se uskuteční 8. května 2025 na Václavském náměstí.
Od pochodu smrti k Pražskému povstání
Eva Balíková (1925)
Ze školy ji vyloučili kvůli židovskému původu. Před deportací strávila několik dní na shromaždišti v holešovickém Radiotrhu, musela odevzdat všechny své cennosti.
Na latrínách bylo tolik zlata! Lidé tam odhazovali šperky, aby je u nich na prohlídce nenašli.
Přežila internaci v Terezíně i selekci v Osvětimi. Dřela v pracovním táboře u německé muniční továrny, utekla z pochodu smrti. Od ledna 1945 se skrývala v Praze u známých a nakonec v nemocnici. Když z okna uviděla českou vlajku, myslela, že má vidiny. Začalo Pražské povstání. Eva Balíková běžela na Staroměstské náměstí ošetřovat raněné.