Narodila se do německé rodiny v Ostravě. V roce 1944 se s matkou přestěhovala do Prahy, tady je zastihl konec války. Hned 9. května 1945 musely opustit byt a vydat se pěším pochodem do tábora na strahovském stadionu.

Chtěla jsem držet maminku za ruku, ale nesla zavazadla. Bála jsem se, dav křičel: „Smrt Němcům!“ Lidé házeli kameny.

V otřesných hygienických podmínkách a pod širým nebem bylo na Strahově internováno 10 000 Němců, docházelo i k násilí. Matku s dcerou nakonec poslali na nucené práce v zemědělství, utekly do Bavorska. S traumaty se Brigitte Halewitsch vyrovnávala studiem psychoanalýzy.

Celý příběh pamětníka