V dětství ho z malárie vyléčili židovští sousedé. V roce 1942 je nacisté z jeho rodné východoslovenské obce všechny odvezli. Zahynuli v Osvětimi.  Z pomsty narukoval Josef Svoboda do Svobodovy armády. Nejtěžší boje zažil v únoru 1945 proti Němcům a Maďarům u Liptovského Mikuláše. Život mu zachránil rozkaz dojít pro munici.

Než jsme se vrátili, byli naši vojáci mrtví. Desátník byl úplně roztrhaný.

Konec války ho zastihl na Moravě. Práci našel v žacléřském dole, žil v Lomnici nad Popelkou. Přál si, aby už nikdy nebyla válka. On ale bojovat musel, jinak by nacisté vyvraždili celé evropské národy.

Celý příběh pamětníka