V červenci 1944 připravilo gestapo obyvatelům Jedlí u Šumperka hrůzné divadlo. Museli se jít podívat na tři sousedy popravené za odbojovou činnost. Libuše Macková mezi nimi viděla viset svého bratra Martina.

Při návštěvě před popravou nám bratr ani nemohl podat ruku. Když ho oběsili, táta úplně zešedivěl.

Žila ve strachu a neustále v kapse nosila zápalky, aby se v případě zatčení mohla otrávit sírou. Bratr Jeník byl do konce války ve vězení. Rodina přesto dál pomáhala partyzánům, od jara 1945 ukrývali v bunkru uprchlé sovětské zajatce. S nimi se v květnu 1945 dočkali osvobození.

Celý příběh pamětníka