Jeho otec byl drogista ve Stříbře. V roce 1938 koupil dům vyvlastněný židovské rodině a přesunul tam svůj podnik. V říjnu 1945 museli jako Němci město opustit, Rudolf se loučil s hračkami. Prošli několika sběrnými tábory, nuceně pracovali u sedláků. Otec byl válečný invalida, o to víc dřely děti. Největší hlad měli v táboře v Bystřici.

Mimo lágr rostl šťovík. Při střídání stráží jsme si kvůli němu rozdírali rukávy o ostnatý drát. Pak jsme ho jedli.

Devítiletý Rudolf Hüttner také kopal hroby těm, kdo internaci nepřežili. Do odsunu šla rodina v roce 1946. V Bambergu si potom opět otevřeli drogerii.

Celý příběh pamětníka