Po necelém roce služby u armády byl demobilizován, už 18. března 1939 šel domů. V roce 1942 musel na nucené práce do Říše, v únoru 1945 utekl.

Věřil jsem, že válka skončí. Tak jsem to s kufříčkem natáhl a ráno jsem došel domů do Jičína.

Aby ho nikdo neudal, schovával se v jeskyni v Prachovských skalách. Na místě, které znal ze skautských výprav, ukryl i tři Rusy zběhlé z pochodů smrti. Společně shromažďovali zbraně, nakonec ale neměli příležitost je použít. V polovině května 1945 vstoupil Stanislav Hylmar do Revolučních gard. Po pár týdnech změnil uniformu a dal se k esenbákům.

Celý příběh pamětníka